Zajímavosti
13. září 2008 v 8:43 | Viol
Abych vám představila, o co jde. iPhone 3G je nový telefon od značky Apple.
+ Je úúúplně boží. Má dotykový displej, senzory pohybu, 2 Mpix fotoaparát a internet na kterém si můžeš vyhledat třeba i můj blogís!!! iPhone 3G využívá nejrozšířeněší sítě 3G, díky kterým můžeš serfovat po netu jak dlouho chceš! Jeho desing je taky krásný, černý dohromady se stříbrnou. A má i dobrý displej, dotykový s 16 mil. barev.
11. července 2008 v 18:14 | Viol
11. července 2008 v 18:10 | Viol
Určitě se čuhni! Je to beeezvaaa!! ↑↑↑
11. července 2008 v 18:07 | Viol
Perfekt stránky! Musíš se čuhnout!!! ↑↑↑
8. července 2008 v 20:14 | Viol
Znáš tu skvělou tyčinku plnou karamelu a obalenou v čokoládě? Jasně! MARS je to nejlepší na světě!!! Když jsem byla v Italii, koupila jsem si tam sáček mini tičinek MARS, co vypadaly jakou bombóny. Mňam! Teďka je jím doma s mamkou a je to fááákt dobrota! Ale konec mých keců.
Jaký je tvůj názor na tyčinky MARS??? (Napiš do komentíků!
8. července 2008 v 13:06 | Viol
Mrkni se
semhle a řeknu ti je to úplně úplně úplně super článek, protože tam mají (zravna v tuto chvíli)
9417 komentářů! Bohužel se tam jaksi nemá psát hmmm. Je to jen pro pár vyvolených. Můžeš si tam kecat s ostatníma a přitom za to vůbec neplatíš, jen máš otevřenou jednu stránku a píšeš komenty!
Ale to neznamená, že přestanete chodit na můj blog (-:!
7. července 2008 v 17:38 | Viol
Velký bariérový útes
Délka: Víc než 2000 km
Šířka: Od 2 km do 150 km
Rozloha: Asi 200 000 km2
Kde je: V korálovém moři u Austrálie, docela blízko k městu Sydney
Zajímavost: Jediný objekt, který je vytvořen živočichy a jde vidět z vesmíru.
○ Na velkém bariérovém útesu lovili domorodci ryby už před 40 000 lety. Říkali mu Waha Gaboo, to znamená "velký útes". Ten dnes láká především potapěče.
Velký bariérový útes leží u Australského kontinentu v korálovém moře. Útes je tvořen koráli, které na něm rostou asi 600 000 let. Je to nejstarší korálový útes na naší planetě.
Dalo by se říct, že si o osud Velkého bariérového útesu nemusíme dělat starosti, protože jeho poškozené části jednoduše dorostou. Navíc je už od roku 1981 přírodní amátkou UNESCO. To ale vůbec není pravda! Útes trápí znešištění vody a také globální oteplování není zrovna nejvhodnější. Koráli jsou totiž zvyklí na studenější vodu. Ta se ale otepluje globálním oteplováním. V příliš teplé vodě přestává fungovat symbióza mezi řasami a koráli. Oboje bledne a koráli přestávají prospívat. Voda začíná být i hodně kyselá. Odborníci vypočítali, že za nějakých 50 let by se mohlo stát, že v moc kyselé vodě nebudou moci koráli dále žít.
Informace: Časopis 21. st. JUNIOR
7. července 2008 v 14:40 | Viol
Znáš to, píšeš si s někým na icq nebo na skype a začne ti tam psát takový divný slova jako je jj, ae, atd. Pro ty, kdo tomu nerozumí jsem připravila takový malý tahák, který by měl pomoci!
Stačí si ho vytisknout nebo uložit a je to!! Můžeš ho používat!
11. května 2008 v 20:22 | Viol
Umíš vyrábět věci z korálků? Jasně, to umí asi každej idiot, ale dám ti pár bezva nápadů!
Znám úplně boží prodejnu s korálky! Je v Praze, Brně a i v jiných městech. Podívej se na jejich stránky:
www.rooya.cz V prodejně se můžeš na cokoli zeptat a oni ti určitě rádi pomohou!
Máš doma nějaké staré korále po babičce (nebo tak něco) a nevíš, jestli je budeš ještě někdy nosit a když nebudeš, tak stejně nevíš co s nimi máš udělat? Jestli se ti chce tak je můžeš rostřihnout! Určitě v nich jsou krásté korálky z kterých si uděláš třeba něco ještě mnohem hezčího, než korále!!
V prodejně pro kutily si můžeš zakoupit štípací kleště, kterými potom můžeš pohodlně štípat dráty!
Přeji ti hodně štěstí s korálkováním a napiš mi do komentářů nějaké další tipy na super korálkování!
Zdraví Viol!
7. května 2008 v 21:36 | Viol
Propisovací tužka
Propiska či
propisovačka je moderní psací potřeba, která se dočkala širokého uplatnění po celém světě. Skládá se z obalu, náplně a kuličkového mechanismu na bázi
ložiska. V dnešní době existuje mnoho barevných náplní do propisek.
Etymologie
Slovo propiska pravděpodobně souvisí s faktem, že při psaní přes kopírák se na propisku dá tlačit, a ta tak zanechává čitelnou kopii - propisuje na rozdíl od inkoustového pera, které bylo v době nástupu propisek rozšířeno jako hlavní psací potřeba zanechávající trvalý (to jest nevygumovatelný) záznam. K tvorbě více kopií kopírákem se před nástupem propisek musela používat
tužka nebo inkoustová (sliněná) tužka.
Historie
Poprvé byla sestavena novinářem maďarského původu jménem László Bíró, který pracoval jako editor v malé redakci. V práci byl často nucen využívat
tužky, které často špinily
papír a lámaly se. Rozhodl se tudíž, že vytvoří novou psací potřebu, která by vycházela z použité
tuše u tiskařských strojů. Během své práce se spojil se svým bratrem Georgem, který pracoval jako chemik. Společně došli k závěru, že nový druh psací potřeby by měl vycházet z kuličkového ložiska, které umožňuje plynulou rotaci. Kulička se při doteku s papírem začne otáčet, čímž umožňuje odebírání náplně ze zásobníku a přenášení na plochu. Bíró na svůj nový vynález obdržel
15. června 1938 britský patent.
3. května 2008 v 14:23 | Viol
Kumquat
| Latinsky | Fortunella Hindsii |
| Chuť | Připomíná něco mezi citronem a mandarinkou, má výrazné aroma. |
| Konzumace | Kumquat umyjeme, nakrájíme na kolečka a můžeme jíst. Jí se i se slupkou. Semena se nejí. |
Plod
Kumquat patří mezi nejmenší citrusové plody a je jen 2 - 4 cm dlouhý. Plody, dužina i slupka jsou oranžové a jedlé. Semena se nejí. Kumquat je poměrně bohatý na vitamín C a obsahuje hodně draslíku a měď.
Využití
Často se jí čerstvý. Jsou delikatesou ke grilovanému masu, drůbeži, zvěřině nebo třeba fondue. Vcelku jsou plody často používány také k ozdobě koktejlů
Popis rostliny
Rostlina kumquat je stálezelený keř nebo cca 3 metry vysoký strom.
Výskyt
Čína, řecké Korfu a další destinace.
Původ
Kumquat pochází z Východní Asie a Jižní Číny. Jsou zde známy již od 12 století.
3. května 2008 v 14:21 | Viol
Tamarillo
| Rostlina | Rajčenka |
| Latinsky | Cyphomandra betacea |
| Další názvy | Stromové nebo francouzské rajče, Rajčenka, Treetomato |
| Chuť | Dužnina samotná je poměrně kyselá. Slupka plodu je hořká. |
| Konzumace | Dužninu je nejlepší vydlabat a přisladit. Slupka vždy odstraníme. |
Plod
Tomarillo má plody oválné až široce vřetenovité bobule, zašpičatělé na obou koncích. Bývají až 9 cm velké. Existují odrůdy s červenými a žlutými plody. Žluté jsou sladší. Slupka plodů je pevná a hladká, dužina pod ní je masitá, šťavnatá a obsahuje drobná semínka.
Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. má malý obsah tuků.
Popis rostliny
Tamarillo je stálezelený stromek nebo keř s dužnatými bylinnými větvemi, který dorůstá výšky 3 až 4 m. Tvrdé listy velké až 20 cm jsou mírně chlupaté se zřetelným žilkováním. Mladé lístky mají purpurovou barvu. Rostlina kvete po celý rok a to i tehdy, když na ní dozrávají plody. Květy jsou podobné květům brambor. Barvu mají bílorůžovou, příjemně voní a vytvářejí hroznovité květenství.
Výskyt
K producentům tamarilla patří hlavně Kolumbie, Brazílie, Nový Zéland, Keňa, Kalifornice, Indie, Srí Lanka a Jižní Afrika.
Původ
Tamarillo pochází z peruánských And.
3. května 2008 v 14:19 | Viol
Sapodilla
| Thajsky | Lamút |
| Rostlina | Sapota |
| Chuť | Jemná chuť jakoby karamelových hrušek |
| Konzumace | Sapodilla se většinou konzumuje syrová nebo chlazená. Plody se rozpůlí a dužina se vyjídá lžící. Semena se nejí, jsou jedovatá. Slupka se také nejí. |
Plod

Plody Sapodilly jsou zploštělé, oválně eliptické anebo kuželovité. Mohou být 5 až 10cm velké.
Nezralá Sapodilla je tvrdá, gumová a velmi trpká. Zralé plody jsou hladké v nedozrálém stavu jsou pokryté světle hnědými šupinkami kůže.
Barva dužiny je od nažloutlé po světle nebo tmavě hnědou, někdy červenohnědá, může být hrubá a poněkud zrnitá nebo hladká, po změknutí velmi šťavnatá, se sladkou vůní podobnou hruškám. Některé plody jsou bez semen, ale normálně můžou obsahovat 3 - 12 snadno odstranitelných semen volně rostoucích ve středové části plodu. Jsou hnědé nebo černé, s jedním bílým krajem, tvrdé, lesklé a asi 2cm dlouhé.
Nezralé plody Sapodilly jsou velmi bohaté na tanin, ale velmi trpké. Zrání odstraňuje tanin s výjimkou malého množství obsaženého ve slupce plodů. Sapodilla obsahuje 8.9 až 41.4mg/100g vitaminu C, , celkový obsah cukrů je cca 11 až 20%.
Semena obsahují 1% sapotinu a 0.08% hořkého rostlinného výtažku, sapotinin. Snědení více než 6 semen způsobí bolesti břicha a zvracení!
Použití
Sapodilla se nejčastěji jí syrová nebo chlazená. Je to ideální dezertní ovoce. Slupka se nejí.
Ze sapodilly se může udělat například dezertní omáčka. Vyrábí se oloupáním a procezením zralých plodů přes síto, s přidáním pomerančové šťávy a ozdobená šlehačkou. Dužina se může přimíchat do vaječného krému před pečením.
Plody se někdy smaží v Indonésii. V Malajsii je dusí s limetkovou šťávou nebo zázvorem.
Rozmačkaná dužina se také přidává do palačinek či do těsta běžného chleba před pečením.
Ze sapodilly bylo vyrobeno i víno ve velmi dobré kvalitě.
Významný vedlejší produkt ze stromu je gumový latex nazývaný chicle, obsahuje 15% gumy a 38% pryskyřice. Po mnoho let byl latex používán jako hlavní přísada do žvýkaček, ale v současné době je poněkud zředěny nebo nahrazený latexem z dalších druhů a také syntetickou gumou.
Skladování
Pevné zralé sapodilly mohou být skladovány po několik dnů v dobrém stavu doma v lednici při 1,5°C. Mohou tak vydržet až 6 týdnů. Plně zralé plody uložené v teplotě 0°C vydrží v dobrém stavu i 1 měsíc.
Popis rostliny
Sapodilla je vždyzelený pomalu rostoucí vytrvalý tropických strom z čeledi zapotovitých. Na otevřeném prostranství dorůstá do 18m . V lese dorůstá do 30 metrů. Je statný a větru odolný, bohatý na bílý gumovitý latex. Jeho listy jsou stále zelené, lesklé, 7,5 až 11,5cm dlouhé a 2,5 až 4cm široké. Květy jsou malé tvarem připomínají zvon, se 3 hnědými chlupatými vnějšími kališními lístky a 3 vnitřními světle zelenými kališními lístky se 6 tyčinkami. Vyrůstají na štíhlých stopkách.
Výskyt
Sapodilla se začala pěstovat v tropické Americe a západní Indii a přilehlé oblasti. Dále Bahamy, Bermudy, Floridské ostrovy a jižní části Floridy. Začátkem koloniálních časů, byla převezena na Filipíny a později se začala pěstovat ve všech světových tropických oblastech.
Pěstuje se nejvíce v rozsáhlé pobřežní oblasti Indie, kde jsou rozsáhlé plantáže odhadované na 2000ha. Dále se hodně pěstuje v Mexiku. Komerční pěstování se daří na Srí Lance, Filipínách, vnitrozemské údolí Palestiny, jižní a střední Ameriky včetně Venezuely a Guatemaly.
Původ
Sapodilla je původní ovocná dřevina Yucatanu a také další blízké části jižního Mexika. Některé odrůdy byly také nalezeny v lesích centrální Ameriky kde byli pěstované odedávna.
3. května 2008 v 14:17 | Viol
Granátové jablko
| Rostlina | Marhaník granátový |
| Latinsky | Punica granatum |
| Chuť | Aromatické ovoce se sladkokyselou chutí |
| Konzumace | Nejlepší způsob konzumace je rozkrojit a vybírat jednotlivá semínka. |
Plod

Až 12 cm v průměru velký plod se zakulaceným šestiúhelníkovým tvarem. Pod tlustou, tvrdou slupkou je šest až dvanáct pouzder, v nichž se ve sladkém červeném, bílém či růžovém rosolovitém míšku nachází semena. Celkový počet semen v jednom plodu zpravidla přesahuje 600.
Granátová jablka obsahují cca 77 % vody, velké množství sodíku a cukrů. Z vitamínů jsou významně zastoupeny vitamín B a C, v menší míře pak i vitamín A. Energetická hodnota kolem 250 KJ tj. asi 60 Kcal. na sto gramů.
Slupka granátového jablka a vnitřní přepážky mají vysoký obsah hořkých látek, např. kyseliny taninové, které mají obstipační (stavěcí) účinek. Jedlé části granátových jablek působí projímavě.
Granátová jablka se celkem dobře skladují. A poměrně dlouho. Mají totiž silnou kožovitou slupku. I když slupka ztvrdne, zachová si jablko šťávu. Čím je slupka tenčí, tím je jablko sladčí.
Popis rostliny
Až 2m vysoký, hustě větvený, listantý keř nebo až 5m vysoký strom se zkrouceným kmenem. Opadavý. Listy jsou vstřícné, vejčitě kopinaté, celokrajné a řapíkaté. Květy jsou červené, přisedlé. 5-8 korunních plátků. Může se dožít až 200 let.
Výskyt
Středomoří, Indie, Argentina, USA a po celé Asii. Za nejkvalitnější jsou považovány plody z Íránu. Sklizeň probíhá v září až listopadu, výjimečně i dříve.
Původ
Marhaník pochází původně z malého ostrova Sokotra u pobřeží Somálska, kde byl endemitem. Odtud jej lidé rozšířili přes Írán do celého Středomoří.
Využití granátového jablka

Z granátového jablka se využívá především šťáva, ze které se dělá řada koktejlů a džusů, nejznámějším nápojem je orientální nealkoholický nápoj šerbet. Známý je také sirup grenadina, který se často používá v koktejlech. Je to sytě červený chladný nápoj z čerstvých granátových jablek. Granátová jablka poválíme, rozřízneme a vymačkáme skvěle červenou lahodnou šťávu Podáváme vychlazené Můžeme ředit vychlazenou minerálkou
Dále se využívá ve studené kuchyni, kde se přidává do mnoha ovocných salátů nebo sorbetů. V teplé kuchyni se přidává především k drůbeži, grilovanému masu a rybáma do některých pikantních pokrmů. V Asii se využívá i jako koření, k tomuto účelu se lépe hodí divoce rostoucí rostliny, především z úpatí Himálaje.
Z granátových jablek se také připravuje zavařenina.
Z listů granátovníku se připravuje chutný čaj, a protože květy, slupky nezralých plodů, kořeny a kůra obsahují barvivo, barvily se jím v Orientě koberce a látky.
V neposlední řadě je také nutno podotknout, že se granátová jablka široce využívají v kosmetickém průmyslu.
Využívá se i neobyčejně tvrdé žluté dřevo marhaníku.
3. května 2008 v 14:08 | Viol
Pomelo
| Latinsky | Citrus grandis |
| Chuť | Vzdáleně připomíná Grapefruit, ale bez hořkého doprovodu |
| Konzumace | Před samotnou konzumací pomelo oloupeme a zbavíme ho také bílé části kůže, který bývá poměrně silná. Poté pomelo rozdělíme na "měsíčky", které stáhneme ze slupky (hořká stejně jako semínka), tak aby zbyla jen dužina. |
Plod

Pomelo je jeden z největších (pravděpodobně největší) citrusový plod. Plod pomela dorůstá až 5 kg, ale více jsou vidět pomela s hmotností okolo 1 kg. Reálný podíl využitelné části plodu je podstatně menší, kilový plod má dužiny zhruba jako velký pupečný pomeranč. Dužinu má pomelo bledě žlutou, oranžovou až červenou.
Pomelo je vydatným zdrojem draslíku. Pomáhá proti vysokému cholesterolu a srdečním nemocem. Má jen velmi málo kalorií, neobsahuje žádný tuk, sodík ani cholesterol.
Využití
Pomelo se konzumuje syrové, bez slupky a to většinou přímo, nebo se přidává do ovocných salátů i do marmelád pro zpestření chuti. Má tedy v podstatě stejné použití jako ostatní citrusové plody.
Nákup a skladování
Nejlepší je kupovat pomela balené do celofánu a síťky, protože jinak pomelo velmi rychle vysychá, zhruba za týden jsou plody bez tohoto obalu vevnitř poměrně velmi suché.
Výskyt
V jihovýchodní Asii, karibské oblasti a v USA
Původ
Pomelo pochází z Jihovýchodní Asie.
3. května 2008 v 14:01 | Viol
Nashi
| Rostlina | Nashi |
| Latinsky | Pyrus pyrifolia (japonská), Pyrus ussuriensis (čínská) |
| Další názvy | Naši, Japonská hruška, Jablkohruška, Asijská hruška, Čínská hruška, oriéntální hrušně |
| Chuť | Chutná jako sladká hruška |
| Konzumace | Jako jablko, slupka je jedlá, ale je dobré ji důkladně omýt |
Plod
Plody nashi jsou žluté a pevné, podobají se jablku. Mají nejčastěji kulovitě oválný tvar, někdy mírně zploštělý, s dlouhou stopkou. I když plody některých odrůd mohou dosáhnout hmotnost až jeden kilogram, průměrně váží 150 až 200 gramů. Slupka je většinou bronzově zlatavé barvy, bývá suchá a silná. Dužnina je bílá, křupavá, ale zároveň šťavnatá, sladká a málo kyselá. Ve středu plodů je několik černých semínek.
Obsah látek v jednom průměrném nashi (122g)
- Kalorie 51 kcal, z toho 0 v tuku
- Tuk, cholesterol, sodík 0g
- Uhlohydráty 13g
- Vláknina 6g
- Cukry 8,6g
- Bílkoviny 0,6g
Obsah vitamínů je nízký
Nashi má diuretický efekt, podporuje trávení, zmírňuje kašel, oddaluje žízeň a eliminuje účinky alkoholu.
Jak nakupovat a skladovat nashi
Hrušky Nashi se obvykle prodávají jednotlivě zabalené, protože jsou velmi citlivé na omačkání a tlak. Při poškození, nebo nakrájení rychle hnědne.
Při vysoké vlhkosti a teplotě 0 až 1 °C se může uchovávat tři až šest měsíců. Narozdíl od hrušek při dozrávání nezměknou.
Využití nashi

Požívají se jako neoloupané čerstvé ovoce, po oloupaní však jsou sladší. Plátky nashi se hodí do ovocných salátů, kompotů, moučníků a sladkých pokrmů. Dušená se hodí ke zvěřině. Ihned po nakrájení je třeba je zakapat citronovou šťávou, aby nezčernaly. Připravuje se z nich také marmeláda.
Popis rostliny
Strom je podobný jabloním a hruškám.
Výskyt
Japonsko, Čína. Japonský typ se rozšířil na Nový Zéland, do Austrálie, Čile a USA (Kalifornie a Washington).
Původ
Japonsko, Čína.
3. května 2008 v 13:52 | Viol
Liči
| Rostlina | Liči čínské |
| Latinsky | Litchi chinensis |
| Další názvy | Litchi, Lychee, Čínské švestky (sušené plody), Čínská jablka (kompot z liči) |
| Chuť | Sladké, jemná chuť, podobná kompotovaným mandarinkám |
| Konzumace | Konzumuje se nedozrálá dužnina, která je velice šťavnatá, kompaktní a dá se dobře vyloupnout i vypeckovat. |
Plod

Oválné až kulaté plody dlouhé tři až pět centimetrů kryje tuhá drsná slupka většinou červená. Nepoživatelné lesklé tmavohnědé jádro obklopují plátky bílé šťavnaté dužiny, které mají zvláštní sladce jadrnou lehce nahořklou chuť. Vůně připomíná téměř až růži nebo muškát, někdy skoro až kafr. Chuť a vůně liči se poněkud mění podle pokrmu k němž jsou podávány. V Číně líči pro svou sladkost a aróma platí za nejjemnější ovoce a za pokrm lásky.
Poživatelná dužina má pouze průměrný obsah vitamínu C a minerálních různých prvků, jako draslíku, sodíku a vápníku. Sto gramů jí vydá zhruba 270 KJ čili asi 65 Kcal.
Jak nakupovat
Je třeba dbát, aby líčí bylo dobře vyzrálé, podtržené bobule nedozrají.
Využití liči
Liči se podává čerstvé jako dezert, podušené v másle a pomerančovém likéru jako náplň do palačinek i jako příloha k masitým a rybím pokrmům - syrové i vařené. Dřeň se používá do salátů a koktejlů.
Popis rostliny
Liči je tropický stálezelený ovocný strom dorůstající až 10 metrů.
Výskyt
Liči se vyskytuje v zemích subtropického pásu. V zimních měsících se dovážejí především z Afriky, na jaře z Číny, Pakistanu a Indie. Nejlepší čínské odrůdy jsou Loh mai ši a Hoak ip a americké Brewster a Chen Purple.
Původ
Litchi chinensis pocházejí z jižní Číny, kde je pěstovali již ve 2. tisíciletí př. Kr.
3. května 2008 v 13:48 | Viol
Fík
Rostlina | Fíkovník smokvoň |
| Latinsky | Ficus carica |
| Chuť | Velice sladká |
| Konzumace | Fíky se pojídají čerstvé nebo sušené, z čerstvých fíků se připravují džusy, kompoty, saláty, marmelády, vína, likéry. Také se pojídají plněné různými náplněmi (sýrem, šunkou, ...). Sušené fíky se plní např. ořechy. Výborné jsou také kandované fíky. Při nadměrné konzumaci fíků, může dojít k nežádanému efektu - zažívacím problémům a průjmu. |
Plod

Čerstvé fíky obsahují cca 80% vody, provitamín A, malé množství vitamínu C, vitamín B2, bílkoviny, aminokyseliny, draslík, pektiny, organické kyseliny, vlákninu, fermenty, slizy a 20 až 26% sacharidů.
Sušené fíky obsahují až 75% sacharidů, 6% bílkovin, asi 1% tuků a jsou takřka bez vitamínu C.
Dužina může být bílá, fialová, černá nebo červená, velikost plodů se dle odrůdy pohybuje od 1 do 9 cm.
Pro prodej čerstvých fíků se plody trhají před jejich dozráním, protože jinak nevydrží několikadenní transport a manipulaci.
Popis rostliny

Rychle rostoucí, opadavý keř nebo šlechtěný statný strom, některé odrůdy rostou v plazivé formě. Strom v přírodě dorůstá obvykle výšky 3 až 5 m, někdy i 10 m. Plodem je dutá kulovitá nebo hruškovitá bobule, na samičích rostlinách v podobě jedlých fíků, na samčích rostlinách vznikají obvykle nejedlá plodenství, tzv. kaprifíky.
V závislosti na typu květů a jejich vztahu k opylení a tvorbě plodenství se smokvoně rozdělují do 3 skupin:
- Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří nažky
- Smyrenská skupina - plodenství se tvoří jen po opylení stehnatkou (vosička) a má nažky
- Skupina San Pedro - plodenství jarní úrody se tvoří partenokarpicky (bez oplodnění), pro druhou úrodu je třeba opylení
Plody (fíky) se objevují 2x do roka po jednom nebo i více v paždí listů, někdy kauliflorně (= vyrůstají z několik let odpočívajících pupenů umístěných přímo na kmeni). Výskyt
Kalifornie je dnes jedním z hlavních producentů avikáda. Avokáda, která se prodávají na evropských trzích, pocházejí především ze Španělska a Izraele.
Původ
Fíkovník je stará kulturní rostlina, záznamy o jeho pěstování nacházíme už z období kolem 3000 let před n.l. Pochází pravděpodobně z Přední Asie.
Rozšíření
Pěstuje od západního Středozemí až po severovýchodní Indii a Čínu. Fíkovník se pěstujetaké v Austrálii.
Mezi největší producenty fíků patří Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Alžírsko a Kalifornie.
3. května 2008 v 13:46 | Viol
Avokádo
| Rostlina | Hruškovec přelahodný |
| Latinsky | Persea americana |
| Chuť | Oříšková příchuť. Nezralé avokádo je hořké. |
| Konzumace | Pro konzumaci avokádo omyjeme a rozřízneme na polovinu, vyjmeme pecku a obsah vydlabeme lžící. Pak můžeme dužinu pokrájet na menší kousky nebo rozmačkat vidličkou, záleží na tom, jak ho chceme konzumovat. Důležité je dužinu hned po vyjmutí ze slupky pokapat citrónovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila své cenné látky. |
Plod

Avokádo má oválný až kulovitý tvar. Má silnou hladkou slupku s lesklou zelenou barvou. Barva dužiny je krémová a pohybuje se od světle zelené po nažloutlou, podobnou máslu. Uvnitř najdeme jediné značně velké jádro žluté barvy, pokryté hnědou dřevnatou vrstvou.
Avokádo je bohaté na proteiny, vitamíny A, B1, B2, B6, C a E. Má také dostatek minerálů, především železa, vápníku, fosforu a draslíku. Zelený plod obsahuje hodně lecitinu, který snižuje hladinu cholesterolu a zlepšuje paměť. V avokádu je až 30% tuků, které jsou z valné části zastoupeny ve formě zdraví velmi prospěšných nenasycených mastných kyselin. Vzhledem ke svým vyživovacím kvalitám se doporučuje osobám s kardiovaskulárními problémy a nemocemi nervového systému.
Avokádo slouží k rychlé konzumaci, připravené pokrmy skladujeme ve spodní části ledničky maximálně 4 dny.
Jak nakupovat
Při nákupu avokáda dbáme na to, aby na slupce nebyla žádná příliš měkká místa a hlavně žádné tmavé skvrny. Zralé avokádo je na omak měkké, ale ne kašovité. Plody v obchodech jsou často tvrdé (tudíž nezralé). Doporučujeme kupovat v obchodech pouze hezká tvrdá avokáda, která si doma sami uskladníte. Budeme tak mít jistotu, že avokádo nikdo neomačká a samo dobře dozraje.
Aby tvrdé a nezralé avokádo změklo, zabalíme jej do hnědého papírového pytlíku (případně novin) a necháme jej 2 až 3 dny v pokojové teplotě. Teplota skladování nesmí klesnout pod 10 °C, jinak avokádo začne zevnitř černat.
Popis rostliny
Strom může dosáhnout až dvaceti metrů výšky a trvá až 4 roky než začne produkovat ovoce.
Výskyt
Kalifornie je dnes jedním z hlavních producentů avikáda. Avokáda, která se prodávají na evropských trzích, pocházejí především ze Španělska a Izraele.
Původ
Nejstarší nalezená semena divokých avokád jsou stará přibližně 7 tisíc let. O pár tisíc let později došlo u těchto rostlin ke kultivaci a nalezené plody avokád staré zhruba 2,5 tisíce let jsou již podobná těm, které známe dnes. První používání avokáda můžeme zaznamenat v roce 291 před n. l. v Mexiku. Aztékové používali avokádo jako afrodiziakum. Plody divokého avokáda rostou v páru a připomínají varlata. O rozšíření avokáda do světa se pak postarali křesťanští kolonizátoři v 17.století.
Avokádo pochází ze středu Jižní Ameriky a divoké plody mají v průměru asi 5 cm. Španělé avokádo dovezli do Západní Indie, na Kanárské ostrovy a na některé ostrovy v Atlantiku. Velké plantáže na pěstování avokáda vznikly v Kalifornii začátkem 20. století.
3. května 2008 v 13:40 | Viol
Karambola
| Rostlina | Averrhoa karambola |
| Další název | Čínská hvězdice |
| Latinsky | Averrhoa carambola |
| Chuť | Osvěžující sladkokyselá |
| Čeleď | Oxalidaceae ( šťavelovité) |
| Konzumace | Nejčastěji se jí čerstvá v exotických ovocných salátech nebo jako ozdoba pohárů a nápojů. Před konzumací se z karamboly odstraní hnědá žebra a plod se nakrájí na plátky. Semena nejsou jedlá, proto je odstraníme. Jí se hlavně čerstvá. |
Plod

Karambola je pěti nebo šesticípý plod, který má ostré hrany a hladkou zelenou, žlutou nebo oranžovou slupku. Plody karamboly jsou velké šest až dvanáct centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje mezi 50 až 100 gramy. Uvnitř plodu se ukrývá šťavnatá dřeň jantarové barvy, která má sladkou nebo mírně kyselou chuť.
Karambola obsahuje řadu vitamínů především vitamín C a minerální látky, zejména vápník, železo, hořčík a fosfor. Energetická hodnota karamboly je 150 KJ tj. 35 Kcal na sto gramů.
Skladování

Karambolu lze skladovat jen po omezenou dobu, proto se k nám dováží ještě nezralá, v pokojové teplotě pak plod dozraje a poté se musí ihned zkonzumovat. Plody se skladují při teplotě kolem 10 °C a vydrží v dobrém stavu asi 4 týdny, při 15°C 3 týdny a 2 týdny při 21°C. Voskování plodů prodlužuje skladovatelnost a zároveň chrání vitamíny.
Popis rostliny

Karambola je tropický až subtropický stálezelený strom nebo větší keř s krátkým kmenem a rozvětvenou korunou, který v dospělosti přežívá s malým poškozením krátkodobé mrazíky do -3°C. Dorůstá do výšky 6 až 9 metrů.
Listy vyrůstají ve zvláštním uspořádání z nových větví. Jsou 15 až 20cm dlouhé s 5 - 11 protějšímí lístky oválného tvaru, které jsou 4 až 9 cm dlouhé, měkké přo dotyku. V noci se listy zavírají a natáčejí za sluncem. Barva převládá světlé zelená s tmavšími nádechy s hladkou vrchní části a jemně chlupatou spodní části listu.
Květy vyrůstají v hojném počtu z užlabí listů, jsou světle fialové v průměru kolem 6 mm vyžadující opylení.
Výskyt
Brazílie, Izrael, Kolumbie a Thajsko.
Původ
Malasijský poloostrov případně Indie.